HRDOST

Když jsem začla psát tenhle blog, prvotním záměrem byla vlastní úleva. To, že mého muže v listopadu 2016 zavřeli bylo nečekané a ani ve snu by mě nenapadlo, že budu někdy v životě s takovouto situací osobně konfrontována. Jako asi většina lidí jsem takřka neměla (s nadsázkou řečeno) ponětí, že něco takového jako věznice existuje.... Continue Reading →

NAPOŘÁD

Přesně zítra to budou 3 týdny, co jsme zase spolu. A i když jsem před tím den nástupu označovala jako "naše divný výročí," tohle za výročí nepovažuju. Svým způsobem vlastně ano, ale nechci se uchýlit k tomu to tak označovat, mám obavu, že by to znamenalo, že je to něco, co není stálé a to... Continue Reading →

NEKONEČNÝ KONEC…

Aktuálně nám do konce trestu zbývá nějakých 22 dnů. Což se mi zdá jako velice dobré číslo, soudě podle toho, že na začátku jsme byli někde u tisícovky, což mi tehdy i teď připadá strašný. Původně jsem si naivně myslela, že ten konec toho trestu pro nás bude o něco jednodušší. Čekala nás poslední návštěva... Continue Reading →

TAK SE KONEČNĚ DOČKÁME

Blížíme se do finále... Protože můj muž mě neustále zásobuje všelijakou statistikou, nemusím si nic složitě počítat a vím, že od zítra to bude přesně 7 týdnů do konce tohoto trestu. V sobotu jsme tak měli naši předposlední návštěvu, na tu úplně poslední si musíme ještě chvilku počkat, ale v porovnání se vším tím čekáním,... Continue Reading →

6 měsíců

Přesně za 6 měsíců ... přesně za 6 měsíců nebudu tam, kde jsem dneska, nebudu sedět a prsty ťukat do klávesnice, nebudu trávit normální běžný den, kterým byl/je i ten dnešní, natolik podobný všem těm, které mu předcházely. Všem těm, ve kterých se vlastně nedělo nic zvláštního, které si byly minimálně v jediném aspektu podobné.... Continue Reading →

ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK …

Konečně rok 2019! Navzdory tomu, že je to něco, na co jsme tak dlouho čekali, nevstoupili jsme do něj zrovna šťastnou nohou. Lepší příměr pro to nemám a zatím mám spíš dojem, že to co jsme si nestihli "vybrat" doteď, stihneme ještě dohnat do "konce trestu." Nemám dojem, že by to byla něčí vina. Nemám... Continue Reading →

PRO TY, KTERÉ ČEKAJÍ …

Blížíme se k hranici 24 měsíců. 2 roky... 2 roky čekání, dva roky vytrvalosti, odhodlání, bolesti, zoufalství, lásky, víry .... v tom trestu je všechno, na co si člověk dokáže jenom vzpomenout. Když se ohlídnu zpátky, snad nikdy v mém životě ve mě nebylo nikdy větší odhodlání, než v tomhle trestu. Za tu dobu jsme... Continue Reading →

To nejhorší?

V base by mělo platit heslo "Očekávej to nejhorší ... a přesně toho se taky dočkáš," na místo obligátního "Očekávej nejhorší a můžeš se dočkat toho nejlepšího." Tím neříkám, že to vždycky a dokonale funguje, ale v mnoha případech tomu tak je. V base platí to první. Věta z telefonu "Miláčku, máme tady svrab," mi... Continue Reading →

VŽDYCKY NEZÁLEŽÍ NA DÉLCE …

Tak jsme včera měli výročí. Tentokrát to opravdický. Žádný výročí od první návštěvy v base, žádný výročí od toho, kdy jsi nastoupil nebo kdy Tě zase pustí domů. Normální, naše výročí, toho dne, kdy jsme se poprvé seznámili, toho dne, kdy jsi na mě poprvé promluvil a poprvní mi dal pusu... Ještě dneska si oba... Continue Reading →

NIKDY NENÍ TAK ZLE …

Včera jsem měla fakt špatný den. Načla to už kámoška, která mi hned po ránu psala děsivou zprávu ze svého rodinného života. Vím, i to se prostě stává, ale nějak jsem to úplně nečekala. A protože je to moc dobrá kámoška, mám ji ráda a záleží mě na ní, bylo mě to fakt upřímně líto.... Continue Reading →

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

Nahoru ↑